Žebnická fara

Při silnici severně od kostela stojí fara – patrová budova obdélného půdorysu, krytá mansardovou střechou. Byla vystavěna plaským klášterem za opata Celestýna Stoye roku 1741. Materiál ze zbourané staré fary byl použit na stavbu školní budovy, ovšem malé a chatrné uprostřed vsi. Fasáda obrácená do návsi i dvorní průčelí jsou trojosé, okna dekorativně zdobená šambránami – lehce ze zdiva vystupujícím orámováním. Na zdůrazněném klenáku středního okna východní fasády se nachází reliéfní osobní znak opata Celestýna Stoye – římský voják ve zbroji a plášti vztahuje paži k zářícímu slunci před sebou. Na dvorní fasádě je umístěn uprostřed přízemí vchod a v patře dvojice sdružených oken. Nápisová deska nese letopočet 1741. Do farního dvora se vstupuje zaklenutou bránou se zdůrazněným hlavním klenákem.

První písemní zmínky o faře v Žebnici jsou z roku 1367, i když není pochyb o tom, že faráři zde byli dávno před tím. Duchovní správu zde vykonávali plaští cisterciáci. Po zrušení plaského kláštera (listopad 1785) se žebnická fara stává samostatnou.

K faře náleželo v té době 46 strychů polí, luk na 4 vozy sena a kus lesa. Při prodeji plaského panství Klementu W. L. Metternichovi roku 1826 byl nový držitel zavázán dávat faráři ročně zdarma 2 sudy piva a 36 sáhů palivového dřeva.

Žebnický farní obvod zahrnoval původně vesnice Žebnici, Horní Hradiště, Babinu, Mladotice, Řemešín a snad i Plasy. Byly do něho začleněny rovněž nově založené vsi Trojany (dříve Trojerovice), Ondřejov, vesnice Kopidlo a nově vzniklá část osady Nová Hadačka. Postupem doby se žebnický obvod výrazně zmenšoval.

Posledním zdejším farářem zde byl od roku 1929 Jaroslav Kálal (narozen 1894 v Dědovicích u Písku, zemřel 1966), který zde skončil svou službu v květnu 1960. Jako vzpomínku na jeho vztah k obci můžeme denně vidět a slyšet hodinový stroj se čtyřmi ciferníky, který zřídil na vlastní náklady v roce 1940.